Může se to stát i jinde. Například zdědíte nějakou pozůstalost a hle, v šuplíku, na jeho dně, hluboko po prádlem jsou zasunuty hodinky. Marně vzpomínáte, zda jste je někdy viděli. Ne, a ne si vzpomenout. Nu, ono je to jedno, řeknete si a dáte hodinky mezi věci, které půjdou vyhodit. Nedělejte to. Popadněte tu věcičku a vězte, že existuje něco jako bazar hodinek Praha, kde si je rádi prohlédnou a popřípadě je od vás koupí. Že jsou škaredé a asi nefunkční? Nu, to nevadí. Na to jsou tam lidé, kteří věci rozumí. Třeba vám jen potvrdí, že je máte zahodit do odpadu, nebo vám za ně dají pár stovek. Anebo, zjistí že jde o velmi vzácný stroj z doby hodně vzdálené, aje z vás boháč. Ano i to je možné. Laik nedokáže posoudit jemnou práci a ani rozlišit výrobce hodinek. Tím méně odhadnout jejich hodnotu. Proto je třeba se obracet a odborníky a ti si již budou vědět rady.

Nebo jiná situace. Nutně potřebujete pár peněz, protože ten včerejšek… No ten s tou slečnou. Že nevíte, no nic, prostě jste to přehnali, v kapse je dokonale čisto a vy nemáte ani na rohlík. A tak by to chtělo něco sníst. Jenže kde nic tu nic. Jó, to byly časy, když jste si mohli koupithodně drahé hodinky, řeknete si a smutně na ně koukáte, Tak nic nekoukejte, tady vám to nepomůže. Stejně jsou už zastaralý typ. Zaběhněte do výše popsaného zařízení a nabídněte je k prodeji. Až budete zase v pořádku, tedy finančně, koupíte si jiné. Možná ještě lepší.

Na hodinky můžete narazit nejvíce právě při přebírání nějaké usedlosti, kde již staří majitelé nic nechtěli brát s sebou. V zásuvkách, v různých plechovkách, krabičkách a tak. Byly tam rodinné šperky, ty ano, ty měly cenu, ty se odvezly s sebou. Ale tady ta staré křápy, to ne. Takto uvažoval předešlý majitel, ale vy jste jiný číman a odnášíte je k výkupu. Zda se vrátíte s prázdnou, či s penězi, to už je také věc štěstí. Poznáte to sám, jakmile si budete bankovky cpát do peněženky.